Jak jsme hodovali – Arménie kousek po kousku

od | Zář 13, 2019 | Asie, Blog, Evropa

Ano, bude to o jídle, ale nejen o něm. Maso pečené, v něčem zabalené, dušené, grilované. Koláče, saláty. Všechno, co jsme v Arménii jedli, bylo výborné. A nějaké gastronomické orgie? Ve valné většině šlo o jídla, která nepřekračují rámec normálnosti. I když jeden pokrm bych nestandardním nazvat mohla, ale o tom až později.

ZÍSKEJTE E-BOOK

od nás, z čajovny 🙂

"7 základních bodů jak se připravit na cesty"

ZDARMA

Něco k jídlu jsme si sebou vezli. Jsme zvyklí si vařit, a máme na kuchtění vybavení. Snídat mezi horami a hledět na stoupající kotouč, to je parádní. Stejně tak oběd na břehu jezera. Potraviny jsme příležitostně doplňovali. Vzhledem k tomu, že jsme se přesunovali motorizovaně, bylo jedno, kolik toho vezeme. V obchodech koupíte potraviny a nápoje v sortimentu hodně podobném tomu našemu. Jasně, chleba je tu jiný. Stejně tak i sýry, sušenky, zmrzlina, pivo a limonády. Základní a trvanlivé potraviny mají běžně obchody i v malých městech. Koupili a ochutnali jsme velmi dobré bílé víno Arménia. Sedmička přišla na dva tisíce dramů.

Nejmenší obchůdky, rozumějte, něco ve stylu maringotky u silnice, to je pelmel. Čerstvé potraviny nemívají (včerejší chleba bude dobrej), zato jsme tam koupili vynikající perníčky, které se nerozpadaly a neroztékaly.

Ve velkých obchodech, kromě toho, že jsou klimatizované, seženete skoro všechno. Vynikající arménské sýry v několika druzích a třeba sušené maso basturma. Ve většině z nich se dá platit kartou.

Pečivo – hodně moc jsem chtěla vidět, jak se tady peče chleba. Když už jsme si mysleli, že tonir neuvidíme, náhodně se nám přimotal do cesty i s celou pekárnou. Tonir je pec na chleba, je to v podstatě vyzděná díra do země. Do vytopené pece se chleba sází pomocí kulatého nebo oválného sázítka, které vypadá jako polštář s držátkem. Těsto je kynuté a pak rozválené na tenoučkou placku. V pekárně, kterou jsme viděli, pekly lavaš tři ženy. Jedna z nakynutých bochánků vyvalovala a tvarovala placky, ta druhá je vytahovala podobně jako těsto na pizzu. Těsto lítalo vzduchem, aby pak natažené na polštáři, skončilo přilepené na stěnu pece. Třetí žena placku po chvilce z pece odloupla kovovým hákem a přidala na hromadu k ostatním. Chleba dostanete ke každému jídlu, a je dobrý. Jedna placka, tedy plachta, je skoro půl metru dlouhá a asi 30 čísel široká. Okukovali jsme tam dlouho, a ještě jsme dostali ochutnat. Následně jsme pár chlebů koupili. Kus za stovku (dramů).

Zakoupit můžete i jiný, velmi obvyklý druh chleba. Připomíná veku a je buď kulatý nebo oválný. Druhý den trochu guma, ale i třetí den se jíst dá. Sladký koláč s drobenkou uvnitř – se jmenuje gata, a seženete ho i na trhu. Nejlepší gatu jsme koupili v menším obchoďáku za 450 dramů.

Pouliční občerstvení – na severu země, aby člověk pohledal. Hledali jsme, hledali, oči vykoukané, ale neviděli. Na cestě jsme stavěli na trhu, takovém tom městském, mezi bloky. Zelenina, sušená ryba a sýr je fajn svačina, nám už ale slušně vyhládlo. Koukáme po nějaké občerstvovně.

Něco jako rošt na šašlik jsme viděli, pán u toho stál, ale nic se nepeklo. Ptal se, jestli chceme jíst, že by to bylo tak za 40 minut hotové. Čekat jsme moc nechtěli, a tak nás pán poslal o pár ulic dál. Že si tam můžeme dát u známé šaurmu. Opakuji si po cestě název jídla a doufám, že už tam budem a já to nepřevrátím, a paní v bufíku nedopatřením neřeknu nějakou sprosťárnu. Zvenku to vypadalo jako dílna. Ale špalek a sekáček přede dveřmi signalizoval, že jsme na místě.
‚Šaurmu dlja vsjech…četýre‘, jsem ze sebe dostala a oddechla si, když paní začala na pultě vyrábět náš oběd. Tenkou chlebovou placku začala plnit a natírat – masem, zeleninou, pečenými bramborami a omáčkami. Nakonec to zapekla v salamandru.

Bylo to výborné. A cena? 400 dramů za kus.

Kebab se salátem
Ženy pečící lavaš

Restaurace – není restaurace, jako restaurace. Ve městě můžete narazit na typ restaurace, která připomíná spíš mlíčňák. Jídelní lístek zalisovaný do plastu a na něm fakt široký výběr nápojů, sladkých jídel, koblížků a pohárů, objednat si lze i pizzu anebo místní specialitu – zapečený slaný koláč s vejcem, sýrem a basturmou.

Pak jsou restaurace u cesty, zaběhl se výraz „šašlikárna“. Usadíte se, a hostitel se zeptá co si dáte nebo vám hned řekne, co mají. Většinou je to šašlik, kebab, někdy ryba, salát, pečená zelenina, sýr a chleba. Sedíte venku, často v přístřešku, dá se i uvnitř. Cenu se dozvíte až závěrem, pohybuje se mezi 6 až 10 tisíci pro 4 lidi i s pitím.

Ochutnali jsme i typické jídlo chašlama, je to jehněčí maso pomalu dušené s brambory a rajčaty. To nám taky moc chutnalo.

A teď ta lahůdka. Pojí se s příběhem, kdy jsme hledali nocoviště. Se svolením majitele jsme rozbili tábor na zahradě u jedné zahradní restaurace. Neměli jsme v plánu tam jíst, ale na druhou stranu nám bylo trochu blbé si tam vytáhnout vařiče a něco klohnit. Když paní domu přišla s tím, že mají kuchyni otevřenou a mají i ryby, shodli jsme se, že tu rybu bychom si dali rádi. Na kraji zahrady jsme totiž u při příjezdu zaregistrovali bazén. V něm plavaly nějaké pstruhovité ryby, a ryby s dlouhým čumákem. Stěrlec, říká restauratér. I když jsme nevěděli, co to přesně je, ten večer měl stěrlec smůlu. Šel na pekáč, teda na gril. Ze stěrlece se vyklubal jeseter, a kuchař, pan kuchař, ho připravil na jedničku. Nikdy předtím jsem jesetera nejedla, tak nevím, jestli je to tak chutná ryba nebo v tom hrálo roli hlavně kuchařovo umění. Jemná chuť masa ochuceného kořením a bylinami tak akorát, mi ještě teď evokuje příjemný gastro zážitek, kdy jsme si opravdu pošmákli. Vynikající zážitek umocnilo i samotné místo – stylový přístřešek u říčky kde jsme měli soukromí a mohli si jídlo v klidu vychutnat. 

Co říct na konec? Všechno, co jsme ochutnali, bylo výborné. I arménské pivo Kilikia nám docela chutnalo. Kdo nechcete do salátu kopr, máte smůlu. Na jihu ho cpou všude. Když jsem se jednou snažila říct, že kopr do salátu nee, a nevěděla hned, jak se rusky kopr řekne, tak mi paní domu přinesla ukázat hromadu jiných bylin. Ale to je jiný příběh.

 

Všem, co se do Arménie chystáte, vřele doporučujeme ochutnat místní jídlo a přejeme Dobrou chuť!

I zde platí, abyste si to opravdu užili, je nezbytné být „Ready for travel“ (připraven na cesty). V kurzu který připravujeme, se budeme věnovat i gastronomii na cestách.

Naše vyprávění z cesty po Arménii „Arménie kousek po kousku“ bude pokračovat v dalším článku.

Co dalšího jsme na cestě po Arménii viděli a zažili? Dozvíte se brzy na vašich oblíbených stránkách Cajovnauholuba.cz

Jak se dobře připravit na cesty? Napsali jsme e-book který si můžete ZDARMA stáhnout zde

Salát

Tady můžete zanechat své komentáře:

Nevyhovuje email? Co takhle messenger?