Když nespíkujou

od | Čvc 6, 2019 | Asie, Blog

Angličtina jako univerzální jazyk, je na cesty užitečná výbava. Neřekla bych, že je to pravidlo, ale čím dál se vzdálím velkým městům a lokalitám, kde se to turisty hemží, pravděpodobnost, že se nemusím anglicky domluvit, stoupá.

Mohla jsem očekávat, že se to stane i nám. Že k tomu dojde. Dřív nebo ještě dřív.

V pravé poledne stojíme na malém  náměstíčku v íránském Naeinu poblíž mešity Jameh, slunce i na listopad odvádí dobrou práci, pohodička. Viděli jsme, co jsme vidět chtěli, pojedli, popili, tak je čas zvednout kotvy. V průvodci se píše, že to tu s autobusy není úplná brnkačka.  Autobusová zastávka na dohled žádná. Opodál krmící se skupina evropských turistů, kteří přijeli povlastní ose. Tak nic.  Rozhlížím se dál a ejhle, policejní uniforma. Máme vyhráno. Tak se tedy zeptám, kudy tudy jezdí autobusy.

ZÍSKEJTE E-BOOK

„7 základních bodů jak se připravit na cesty“

ZDARMA

Blížím se k oficírovi a na mé ‚Dú jú spík ingliš‘ jen kroutí hlavou a rukou šroubuje imaginární žárovku. Ovšem neznalost angličtiny ještě neznamená, že by nám tenhle muž nechtěl pomoct. Naopak. Vzpomínáte na vtip, který se v dávnověku říkával o policajtech? Jeden umí číst, ten druhý číst a psát a zná někoho, kdo umí telefonovat? Tak nějak to bylo.  Většinu vtipů pomotám. Tenhle chlapík v uniformě znal někoho, kdo uměl trochu anglicky, a hnedka mi ho dává na ucho. A za chvíli náš plán na pokračování v cestě dostává o trochu reálnější směr.

Dojeli jsme do cíle naší cesty bez obtíží. Hmmmm. když to vezmu kolem a kolem, tak jsme vlastně žádné potíže neměli. Což o to, připravení jsme byli dobře, ale persky umíme tak akorát pozdravit. Policista sice anglicky neuměl, ale pomohl nám. S úsměvem. Občas se k úsměvu přidají ruce, nohy, malůvky do prachu nebo tak něco.

Takže i když nespíkujou, nezoufat 🙂

Tady můžete zanechat své komentáře:

Nevyhovuje email? Co takhle messenger?