Arménie kousek po kousku

autor: | Úno 16, 2020 | Asie, Blog, Evropa

Jsme v Arménii, a naše poznávací výprava začíná. Natěšení na tu přírodní krásu jsme řádně, a úplně stejně i na poznávání kultury, šašliky a všechny možné dobroty, na města a vesničky, a na vlídné domorodce.

ZÍSKEJTE E-BOOK

od nás, z čajovny 🙂

"7 základních bodů jak se připravit na cesty"

ZDARMA

Na jerevanském letišti se k naší velké radosti shledáváme se všemi zavazadly. Vyzvedáváme objednané auto z půjčovny bez větších problémů, protože chlapík naštěstí uměl docela dobře anglicky. Uf.

Záměr vidět toho z Arménie co nejvíc a být pánem svého programu a času nás vedl k závěru, že projedeme zemi autem. Jestli si budete půjčovat v Arménii auto, máte v podstatě dvě možnosti:

  • Auto si objednáte předem přes nějaký webový portál. To jsme udělali my. Přišlo nás na cca 23 tisíc korun. Cena závisí od půjčovny, od kategorie vozu, délky pronájmu, a počtu řidičů. Překvapilo nás, že bez pojištění u zprostředkovatele, nebylo možné dokončit online rezervaci. Samotná půjčovna v Jerevanu o tomto pojištění nevěděla (nemá s nimi nic společného), nabídla vlastní pojištění, a bylo potřeba zaplatit dvě kauce. Na škody, a na pokuty – zablokovali na kartě cca 3 tisíce korun.
  • Auto si půjčíte na místě bez předchozí rezervace. Na jerevanském letišti mají zprostředkovatelé zastoupení.

Vřele doporučujeme nějaký offroad, ale ne ‚jakoby‘ teréňák, ale auto, které fakt něco snese, protože velká část cest není zpevněná. Tedy, je to síla. Místy tankodrom.

Vyjíždíme z hlavního města směr sever, a už samotný výjezd z Jerevanu, byl slušný šok. Navigace nás táhla nejspíš nejkratší cestou. Projížděli jsme kolem opuštěných zrezlých strojů a hromad šrotu. Je to jako když si představíte obrovské rumiště v kombinaci se smetištěm, ale horší. Pohledy do bezprostředního okolí velkoměsta, nás zcela umlčely. Silnice se silnici vůbec nepodobala, byla rozbitá, díra na díře. V úžasu nad tím, kde to jsme, jsme hledali, kudy z toho ven. Pomalým tempem, rychle to totiž nešlo, jsme jeli čtvrtí, která víc než hlavní město připomínala v čase ustrnuté staveniště plné nedostavěných a už polorozpadlých objektů. Jak říkám, docela šok. Trvalo chvíli, než jsme se prodrkali na lepší cestu.

kaple u kostela

Míříme na severozápad k místu, kde by měl stát kostel. Zbytky kostela. Saint Sargis Monastery of Ushi je polorozpadlá stavba z různě barevného opracovaného kamene. Některé kvádry jsou světlejší, jiné načervenalé a jsou mezi nimi i úplně tmavé, skoro černé. Na několika místech venku jsou položené svaté obrázky a svíce. V trávě leží kamenné kříže a polámané portály opřené o zbytky zdí, a většina z nich je popsána čísly. Patrně jakási registrace. V kapli, která jako jediná má střechu, potkáváme vícečlennou rodinu, která tam nechala hořící svíce. Svíčky jsou ze žlutého vosku, a jsou tenké jako malíček. Zapálené se zapichují se do kovových van na vysokých nohách, které jsou naplněny pískem a vodou. V kaplích nebo kostelích, kde tyhle vany nejsou, bývají svíčky přilepené na kamennou zeď.

Kousek pod kostelem jsou pod stromem lavice a stůl na posezení. Je to typické zastřešené posezení pro odpočinek a hlavně nějakou dobrou baštu.
Louky kolem pestrobarevně kvetou. Vracíme se k autu a u kolíku přivázaná kravka nás sleduje. Naše přítomnost ji neruší a ona společně s teletem nepřestává spásat šťavnatou trávu.

Jedeme dál. Necelou hodinku jízdy ještě kousek na sever a západ stojí Pevnost Amberd. Její jméno znamená ‚Pevnost v oblacích‘. Při příjezdu nás zahalují mraky písku a prachu, pak se vítr tiší, a my můžeme blíž. Už totiž vidíme i na cestu. Koukáme kolem, kde je kostel Vahramashen, není totiž přes pevnost hned vidět. Informační tabule nám poskytují základní informace, v obchůdku se dá koupit něco na zub a voda. Balení šesti kusů 1,5l vody, přijde na 1200 dramů.
Procházíme kolem pevnosti, vybudované na hoře Aragac ve výšce 2300 metrů nad mořem. Je bytelná s oválnými věžemi. Po chodníčku scházíme k bráně a obdivujeme mistrovskou práci tehdejších stavitelů. Ještě jim to stojí. Stavěli ji totiž v 7. století! Byla několikrát přestavěna a je nejzachovalejší středověkou pevností v Arménii.
Kostel vznikl později, datuje se k 11. století. Má skládanou střechu připomínající pootevřený deštník, vídáme ji na většině arménských kostelů. Mezi hradem a kostelem je něco, co by mohly být lázně. Malá stavba se dvěma kupolemi místo střechy.
Moc turistů tu není, kousek od kiosku natírají mladíci střechu maringotky, a vůně barvy se line celým prostranstvím.

Ten den jsme stihli ještě takovou né úplně ofiko návštěvu u obří parabolické antény. Proč neoficiální? Neměli jsme bumážku z Jerevanu, po které se strážný hned ptal. Po chvíli váhání a přemlouvání nás tam pustil na tajňačku. Bez foťáků, s jeho dopovodem, a jen na chvíli. Mísa antény je o chlup menší než ta z bondovky Golden eye. Sakra, ani snímek. Celý areál je opuštěný, opodál stojí nedostavěné zrcadlo sluneční elektrárny a kousek dál velké sluneční hodiny. Vlastě v okolí je to samá anténa.

Jedeme směrem k turecké hranici a na noc spíme v lukách. Pokračování cesty? Dozvíte se brzy na vašich oblíbených stránkách Cajovnauholuba.cz

Jak se dobře připravit na cesty? Napsali jsme e-book který si můžete ZDARMA stáhnout zde

Vahramashen pod pevností Amberd

Tady můžete zanechat své komentáře:

Nevyhovuje email? Co takhle messenger?